Ztratil jsem růžový brejličky ... (pro opravdu znalé - Hudba Praha) :-)
 
Nejsem divná jenom já, ale celá moje rodina ...

Mám dva bratry.
Oba je moc miluju. Oba jsou něčím typičtí .
Dneska to bude o Robertovi. (měnit jméno nebudem)

„On už se unavenej narodil.“ Prohlásila švagrová. Naprosto výstižně.

Klasický manažer. V 19 hod z práce domů, pustit zprávy. Po zprávách něco na PC do práce - spát, druhý den znovu do práce.
Víkendy prospí.


Hory.

Bratr má 3 děti –  jeho manželka 4.
Brácha je nepraktický, pomalý, flegmatik.
Švagrová hyperaktivní neurotik.
Jeli jsme si zalyžovat.
Švagrová nasadila lyže Ondrovi, Vojtovi, Andulce, nasadila lyže sobě, pomohla mě s dotažením lyžáků, zkontrolovala, jestli jsou zamčené hagusy, sebrala dětem svačiny, nasadila všem helmy a ...
Z kufru se ozvalo.
„Broni pomohla by jsi mi do lyžáků.“ 

Švagrová pomohla bratrovi do lyžáků a než se zkompletoval byla zpět i s permicemi na sjezdovku. Zamkla auta, ještě jednou zkontorlovala jestli všichni mají všechno a jsou zamčené hagusy.
Bratr si otřel orosené čelo.
„Můžem.“

Jednou jedinkrát vyrazil sám s Vojtíškem na dopoledne si zalyžovat na Bouřňák.

"Vojti tobě jsou ty lyžáky nějaký malý."
Táhl Vojtik, táhl Robert. Po ukrutné námaze se podařilo.
„To nejsou moje botičky.“ „To jsou Ondráška botičky.“
„Ach jo.“
S velkou dřinou opět lyžáky sundali.
Zalovil v kufru pro další lyžáky.
„Maminka ale říkala, že teď je budu nosit já. „
„Pane bože Vojto.!“
Opět s obrovskou námahou boty nasadili.
„Mě strašně tlačí.“„Asi shrnutá ponožka.“
Otřel rosu z čela a opět začalo zouvání a nazouvání.
Vojta fňukal, že ho to pořád bolí. Robert už nepovolil.

Nasadil Vojtovi helmu a lyže.
Nasadil sobě helmu, lyže.

"Tatínku já nemám brejličky a rukavičky."
Bratr pozorně prohlédl svojí bundu, Vojtíškovu bundu, baťoh.
Robert se svlékl z lyžařské výstroje. Prohlédl celý kufr, sedačky, za sedačkama. Nikde nic.

Počasí bylo naprd. Bez brejlý a rukavicí se nedalo.

"Tak si je půjdem koupit."

Vešli do půjčovny lyží.

Vyzkoušely 10-tery brejličky - ani jedny nesedly.
Vždy sklouzly spodní hranou přesně Vojtíškovi do očí.

"Vojti to bude asi tou helmou, asi ti je už malá, tak půjčíme rovnou i helmičku."

Odpotal řemínky a sundal Vojtíškovi helmu a ....

Objevil brejličky připláclé nahoře na hlavě pod helmou.

Pro rukavičky šel najisto.
„Vojti sundej přezkáčky.“

PS: moje další kabelka, je pro sestřenku do Nového Boru kam jedem tenhle víkend na oslavu její holčičky. Tak snad se jí bude líbit. Nějaké ty mouchy má, ale postříkám jí před odjezdem Biolitem a snad pochcípaj, nebo si jich aspoň nevšimne.