Nóbl hajzlíky

na záchodě nikdy, ale opravdu nikdy nezavazujte tkaničky, alespoň na těch nóbl ...

Měla jsem spicha s kamarádkou ve městě.
"Půjdem na oběd do nové restaurace. Je zrekonstruovaná, moderní a dobře tam vaří."
Kamarádka volala, že má malou nemocnou. Když už jsem ve městě načančaná, tak si na ten oběd skočím sama. Tedy sama s dvěma dětmi.

Chtěla jsem vypadat dobře. Vzala jsem si retro šaty, barevné vzorované punčochy a kozačky. Na přechodu pro chodce jsem nemusela ani jednou čekat, takže mi to sluší. Když to ráno odfláknu, někdy si u něj postojím i 10 minut.
V restauraci po objednávce se probouzí stále hladová Dorotka. Dochází mi, že šaty se stojáčkem nejsou vhodný úbor na kojení. Je jen jedna možnost.
Vyhrnou šaty ke krku, a ukázat přítomným hostům a personálu, kam až jsem si barevné silonky vytáhla. Nebo .... Mám spásný nápad.
Co se dá dělat. Půjdu nakojit na tak nedůstojné místo jako jsou záchodky.

Mám štěstí. Jsou čisťounké, plné nových technologií a mají tu poslední vymoženost moderní doby. Papírová prkénka. Vše je bezdotykové, chromové a automatizavané. I to splachování.
Při odchodu se záchod sám spláchne a závěsný deodorant vypustí dávku vůně karibik oceánu.

Obkládám trůn papírovým sedátkem a vyhrnuji šaty a usedám nakojit Dorotku. Rumunka objevila bezdotykovou umyvadlovou baterii a dávkovač mýdla. Tak dvacet minut o ní nebudu vědět. Víc ani nepotřebuji.
Sedím na voňavém záchodě a pěju si v duchu na sebe ódy, jak jsem tuto prekérní situaci elegantně vyřešila.
Rumunka mi donesla na záchod neidentifikovatelnou součástku dávkovače mýdla a celou roli papíru z vedlejší místnůstky.
"Hodná, jdi si ještě hrát... Počkej ještě."

Předkloním se jí zavázat botičky.


V tento moment je záhodno zmínit, že senzor, který detekuje, zda se někdo v oné místnůstce nachází, je umístěn těsně nad záchodem - zhruba v oblasti vašich lopatek.
Inteligentní záchod vyhodnotil, že uživatel záchodu odešel. a
Spláchl. ..  A ...
Vypustil přes rozprašovač osvěžovače asi půl litru vůně karibik oceán...

S mokrým zadkem a odérem hajzlbáby jsem se vrátila zpět na své místo.
Moc mi nechutnalo - v puse jsem stále cítila hořkou chuť moře. 

Při odchodu mi číšník sundavá ze zadku přilepené papírové prkénko...


Rumunka vypouští z pusy bublinky mýdla ještě v autě.
Zlatý hajzlíky na nádraží ....




Ps: Rumunka je taky rybka a narodila se na hromnice. No, hrom do police je po mě a ty hromnice jsou takové symbolické. Kdyby někdo nepoznal, tak na dortíku je mašinka Tomáš a pozvánky jsou zcela okopčené s laskavým souhlasem Estry, čímž jí ještě jednou děkuji.