Milý deníčku 2, nechci být už dítě...

PS: pro všechny matky - tento příběh není smýšlený, jen to dítě neví, co je pro něj dobré …

Našemu pejskovi se chce čůrat. Slyším, ho za dveřmi. Taky se mi chce. Aby ne, když mě něco mokrého studí na pipině. Sundavám nacucanou plínu.

Chce se mi čůrat, i když je plína dole. Jdu za maminkou do postele. Není tam. Asi už dole bije psa.

Čůrám. Alespoň to bude na maminku.
Maminka se vrátila. Do postýlky k ní prý nesmím. Prý ani plínu sundavat nesmím.

Snídaně.
Dostávám jogurt. Maminka přikazuje, abych ten bílej sajrajt snědla. Nemám ráda jogurt. Prý ho ale musím. Použiju starý trik a zvrhávám kelímek. Dostávám chleba s máslem a šunkou. Nemám ráda chleba a šunku. Mám ráda máslo. To ale nesmím. Šunku má rád náš peš. Podle maminky jí ale nesmí.


Jedeme do města.
Maminka bere klíče od auta, ségru a psa. Béďa štěká, ségra brečí, máma křičí na oba. Chci jí pomoct. Taky křičím. Pomáhat ale prý nesmím.
Jdeme na poštu. Mám to tu ráda. Mají tu spoustu papírku, ale jen jednu tužku na malování. Malovat prý ale nesmím. 

Po cestě domů se mi chce spát. Máma křičí, že nesmím. Nutí mě zpívat a říkat básničky. Vzpomněla jsem si na jednu ze všerejška. Říkal jí táta, když přidělával poličku.
„ty vole, ty vole, ty vole.“ Tu prý ale říkat nesmím. Už ničemu nerozumím.

Oběd.
Musím jít spát. V autě se mi chtělo. Teď už ne. Musím.
Nevím, jak to máma dělá, ale ví o každém mém pohybu. Když zavřela dveře, šla jsem si hrát. Vlítla do pokojíčku. Jasně, že to nesmím.

Maminka mě převlíká a nazouvá bačkůrky. Nejde jí to. Asi proto, že jsem si do bačkůrky schovala lego. Nic neříkám, co když se to nesmí. Maminka se potí, po dvacáte mi vyhrnuje ponožky.
Lego už mě trošku tlačí. Brečím. Kňourat se ale nesmí. Přiznávám se k legu. Maminka otírá pot a konečně nasazuje bačkůrku. Teď jsem si vzpomněla. Do druhé jsem si schovala modelínu... Radši budu mlčet...Modelína už tolik netlačí, ale bačkůrka nasadit stejně nejde ...Stále mlčím...


Jdeme ven.
Náš pes našel krtečka. Prošacovala jsem ho. Nemá autičko, ani kalhotky s kapsičkama a je unavenej. Odpočívá.
Snažím se ho klacíčkem povzbudit. Maminka mi sebrala klacíček a asi si krtečka spletla s ptáčkem. Učí krtečka lítat. Docela mu to jde. Letí hezky. Možná, že to skutečně byl unavenej ptáček. Jdu se podívat, kam přistál. Maminka křičí na mě a na psa, že to nesmíme.

.

Maminka říká u večeře našemu tatínkovi.
„Pane bože jak já bych chtěla být zase dítě. Co ti chybí. Dostaneš napít, najíst, po obědě spát, celý den si jenom hraješ a povinnosti žádný “

„tak pane bože já bych radši rychle vyrostla, protože děti maj všechno zakázaný, nebo aspoň v týhle rodině....“

 Ps: už mám doma veritasku po liftingu a je to krasavice a šije nááááádherně a tichounce (už nemusím nasazovat při šití traktoristický sluchátka)
jeden slon pro roční Adélku sestřenky a druhý pro děti z SOS vesničky poputuje do Hlučína (snad už v pondělí)