Pohádka o létajícím kapesníčku ...

o úchylném houbařovi a starostlivém esenbákovi


Měli jsme modrou škodověnku. Jezdili jsme pravidelně do Nového Boru za příbuznými.

Jedeme - na tachometru 60, z kopečka i 80, když se začnem hromadně kývat dopředu a dozadu vyždímeme 85.
V rádiu hrají „komandžero, komandžero, komandžero ó, ó, ó,  „

Ve zpětném zrcátku vidím tátův vyděšený výraz.

„Ježiš Liduš, já se snad po..., budu muset někde zastavit.“
„Já ti říkala, že ta držkovka je tam už 5 dní, já bych jí tedy nejedla.“
„No jo, no, počkej tady s dětma, zaběhnu do lesa.“
„Kapesníčky! „
„Jo, jo, děkuju.“

Zastavili jsme u lesní školky.
Tatínek vběhl mezi mladé borovičky. Ušlapal okruh 0,5 m v průměru -aby lesní porost nešimral.
Vykonal potřebu.
Zkontroloval jestli mu maminka nedala jako minule mentolové kapesníčky. Nedala.
S úlevou provedl očistu. Rázně vykročil k autu.
Mladá borovička, která doposud stlačena botou mého tatínka, ležela zadupnuta v zemi –
 se opět napřímila.
Přesněji řečeno ta samá borovička, na kterou otec vykonal potřebu.  
Otci proletěl nad hlavou nementolový kapesníček. O vteřinu později si uvědomil, že ho něco zahřálo na zádech. Mrazivé tušení potvrdil nepříjemný zápach.

Mezitím v autě si zbytek rodinu prozpěvuje „sny o tygří lejdy, často se mi zdály.“

Mámu k smrti vyděšil nějaký nahý úchyl, který jí zaklepal na okénko.

„Liduš,“
„ Panebože co se ti stalo?“

Maminka si zprvu myslela, že našeho tatínku v lese znásilnil nějaký úchylný houbař. Později se ukázalo, že tatínek musel ze sebe svléci, kromě slipů, naprosto vše. Borovička posloužila jako prak a milého tatínka nahodila výkali přes triko až na kalhoty.

„Tatí, tady něco smrdí.“
„Mami, Robert se svlíká.“
„Roberte proč se svlíkáš?.“
„Já chci být jako tatínek.“
„Mamí, tady něco smrdí.“

ŠKODOVCE zaskřípaly brzdy. Zastavila téměř na místě.
Táta se otočil, oči podlité krví.
„Tady bude tichóóóó, a kdo jen cekne, toho seřežu, až bude mít prdel modrou.“

Zajeli jsme na parkoviště k obchodnímu domu do České Lípy.

„Skoč mi tam Liduš koupit nějaké triko a tepláky.“


Na parkovišti.
Okolo modré škodovky prochází příslušník SNB. Všímá si nahého muže za volantem, a tří zcela vyděšených dětí.

Pane řidiči můžete mi vysvětlit ... „
Víte já jsem měl takovou nehodu v lese, já jsem se po... a manželka mi šla koupit nějaké oblečení.“
Příslušník se otočil na děti.
"Je to pravda.?"
Odmítli jsme vypovídat. Nesměli jsme. Tatínek to říkal.


Maminka se vracela z obchodního domu s modrými silonovými tepláky a bílým trikem.
Právě včas. Příšlušník se zrovna chystal nandavat pouta.



a tento kostým slepičky jsem ušila podle rad skvělé a hodné Kafle, čímž jí ještě jednou moc děkuju !!!