I love London

Do Londýna cesta dlouhá, kdo jí nezná ten je trouba ...

Chtěli jsme si vynahradit zrušenou zimní dovolenou. Napadl nás prodloužený víkend v Londýně.

Rumunka prohlásila, že letedlem nepoletí a že radši počká. Tak počkala u babičky, jen nevím, jestli tušila, že počká 4 dny.


Vyrazili jsme s manželem, pětiměsíšním prckem a s našimi sousedy.

Když máte na letišti malé dítě – jste něco jako VIP.

Máte přednostní odbavení
Vyhrazený prostor v letištním autobuse
Přednostní nástup
Přednostní výstup
Přednostní výběr sedačky

V letištním autobuse je prostor přepažen páskou na dvě poloviny. V první polovině bylo 78 lidí, v druhé polovině my VIP v počtu 6 kusů.
Najednou jsem pocítila k Doty nefalšovanou mateřskou lásku.

„Jarňas, to jste neřekli, že s dětmi máte všude přednost a takovýhle výhody.“
„Sme to nevěděli.“
„Miláčku nebav se s lidmi za páskou.“
„Ty vole Léňo, 5 minut a už chytáš móresy.“
„Nepokřikujte tady člověče, nebo stisknu tlačítko na řidiče.“

V Londýně jsme se sousedy o Doty poprali hned v příletové hale. Naštěstí mám dceru napsanou v pase já….

Vyprahlí po cestě jsme vlítli do Mark and Spencer Food – něco jako náš Pramen …
V Londýně je jídlo a pití celkem drahé. Koupili jsme si sendviče a džus.

„Bože ty to teda maj sladký.“
„No to bude asi 100%tní - ty bejvaj takhle ostrý.“
„Jste si koupili ten samej co – Happy Orange?“
„Bo byl nejlevnější, ale je děsně sladkej.“

Když jsme uhasili žízeň a hlad, vyrazili jsme do hotelu.
No hotelu. Ubytovacího zařízení řádů Seleziánů. Velkou výhodou je, že mluví všichni slovensky nebo česky. Z našeho zájezdu jsem jediná pokřtěná a tak jsem udělala v autobuse menší osvětovou přednášku.

„Takže, při příchodu se říká „pozdrav pán bůh“, při odchodu „s pánem bohem“.“ Nejsem si jistá jestli tam ubytovávají i takové neznabohy jako vás, takže na otázku věříte, odpovídáte, věřím.“

„Já se neumím modlit, snad to po mě nikdo nebude chtít.“
„Za 4 stovky na noc, se jim tak klidně i pomodlim.“.
„Radši nic neříkejte a dělejte němý.“



Vlítli jsme do společné kuchyňky vybalit naše české zásoby jídla.
Čínskou polévku, maďarský guláš a vídeňské párečky v konzervě – šak sem psala, že jsme celkem kosmopolitní a fajnšmekři.

Prolítla jsem očima kuchyňskou linku.

Nevím, co stojí vedle kuchyňského dřezu VÁM - MĚ houbička, Jar a šťáva pro děti.

„Jestli Happy Orange neodmastí to špinavý nádobí, tak jsme před chvílí vychlastali pomerančovej sirup.



Památky super, ubytování super, jídlo super.

Mě se nejvíc líbilo cestování doble-deckerem autobusem.

„Jdi se pokochat tím výhledem nahoru, já pohlídám kočárek.“

Sedla jsem si do první řady a kochala se.
Přisedl si ke mne mladý státný černoch. Jako z reklamy „Podívejte se na svého muže, teď na mne, znovu na něj a nyní zase na mne… jsem na koni“

Nyní si dovolím simultání překlad:

„Ahoj, hezké sluneční brýle.“
„Děkuji, to být Relax.“
„Jo, jo taky si to užívám.“
„Ne ne relax jsou značka oken.“
„Aha.“

Asi tak dvě zástávky ticho.

„Odkud jsi?“
„V Čech.“
„Aha.“
„Odkud jsi já.“
„Já? Z Angoly.“
„Wau.“ (to mi přišlo lepší než AHA)

Pak už se šlo tvrdě na věc.

„Máš přítele?“
„Ano, dole pod podlaha.“
„To už je má zastávka, ahoj.“
„Ahoj“

Vrátila jsem se zpět ke svému bílému dítěti a muži.

Sousedi vše zachytili na kameře.  
Jsou na koni.
Večer mi šeptá soused v kuchyňce do ucha.
"Když mi pujčíš cestou domů Dorotku, Jarňasovi nic neukážu…"

Při cestě letištním autobusem si sousedi vychutnávali prostor a čistý vzduch.

„Láďo nemá Dotynka hlad, neměla bych se protáhnout a dát jí cucnout ?“
„Nepokřikujte tady ženská, nebo stisknu tlačítko na řidiče….“


Toto je má další rada otce Fura : Mít děti znamená být VIP.

Ps: kloubouček je vedle balerýnek a šálky kolem krku v Londýně nezbytný modní doplňek každé mladé ženy ...