Blog č. 6 z Maríny
Můj nejkrásnější výtvor Dorotka

kam mizí těhotenské průkazky a proč je lepší mít za souseda zubaře

Tak jsem tu byla 8.1.2011 přesně o půlnoci a nikdo nikde. Chtěla jsem zahájit noční live šou z porodního sálu, ale kde není přijímač, nemůže být vysílač. Tak jsem to zabalila. Pak nějak už nebyl čas napsat. No popravdě nebylo ani o čem.

Chtěla jsem trochu okopírovat první porod.
Udělala jsem během zašívání interviu s mou doktorkou.
 Nebyla ani poeta, ani se nechytla.
„tak jsem si říkala, co se tak asi děje s těma těhotenskejma průkazkama ?“
„jsou u nás na oddělení, rok ve vašem osobním spise u nás ve sklepě, ve skladu a pak 20 let v centrállním městském archivu nemocnice, po 20 letech vás skartujou“
„aha“

tak jdem na jiný téma, třeba to s ní ještě není úplně marný:

„co mi tam hezkýho šijete?“
„jedná se o profylaktickou episiotomii perinea provedenou mediolaterálně k musculus bulbocavernosus, transversus perinei supraficialis a profundus, při větším rozsahu jako zde, zasahuje částečně i musculus levator.“
(levator, levator - to jsou snad jezdící schody ne ?!)
Rozplakala jsem se. Myslela, že bolestí nad mým muskulusem levatorem

Panebože to je sucharka. O čem budu psát !!! Bellet mi zruší předplatný, holky si mě odeberou z „líbím se“, admin Witek zruší účet.

S manželem to nebylo o mnoho lepší.
„Letos to s tebou byla pěkná nuda.“ Řekla jsem po porodu svému muži.
Žádná masáž zad, žádné otázky nad luštěním sudoku.
„s tebou ani ne“ ukázal 4 zářezy od nehtů na hřbetu ruky.
„a já myslela, že to se mnou tak prožíváš.“

Za 4 hodiny byla Dorotka venku.

8.1.2011 ve 3:48, vážila 4,16 kg a měřila 53 cm. To už se asi nedivíte mému nastřihlému muskulu.

nemusím se bát. Muskulus je pod pravidelným dozorem -malá vizita, velká vizita i uklizečky mají občas starost…

bát se začínám, když se objeví ve dveřích náš soused.
V panice chvíli přemýšlím, jestli jsem vypnula vodu, nenechala zaplou žehličku, nepomluvila jeho manželku … Pak mi dojde, že má bílý plášť.
To si nemohl proboha vybrat jiný obor. Třeba zubař, otvor jako otvor, nenenene, on se dá na gynekologii. Moje barva asi zřetelně kopíruje moje myšlenky.
Soused je gentleman a přivírá jedno oko.
 

U popelnic a autobusové zastávky se dozvíte všechno. Vynášet tříděný odpad beru jako svou největší společenskou událost posledních dnů. Vyměním tepláky za tepláky Adidas (samozřejmě originál, to se u popelnic neodpouští) a vyrážím za společenským životem.

Lidé mě zdraví, vesele kynou. U popelnic narážím na svou oblíbenou důchodkyni. Je to její stálý revír.

„táák už jste doma, říkal pan doktor.“
A je to tady.
„no jo no, museli nás někdy pustit “
„říkal starej, včera byl na pívu.“
„Eee?“ nějak nechápu souvislosti
„no říkal to tam doktor, že už jste doma“
„aha“
„Chlapy ho maj v hospodě rádi, je to veselá kopa a vypráví veselý historky.‘‘
doufám, že ne pracovní. Okamžitě se mi vybavil jeden starej vtip, ve kterém gynekolog přirovnává své pacientky k městům - „to jsou jasný Lovosice – strašná díra, ale krásný okolí.“  
Snad náš soused tyhle vtipy nezná.

Najednou mě osvítilo neblahé tušení.
už chápu proč mě ve vesnici zdraví zcela mě neznámý muži.

Manžel je taky veselá kopa.
„no nediv se, oni znají i tvou odvrácenou tvář.“

Jinak porod byl krásnej