Žádný učený z nebe nespad ...

tohle je blog ze šuplíku a slibuju, že příští už bude o Palčicích, ale nevím jestli spíš než vtipný nebude dojemný !!! protože se mi fakt stýská !!!


Náš panelák byl plný spořádaných lidí. Ti druzí bydleli vedle.

Chodila jsem okolo venčit Béďu.
Koukala jsem vždy pod nohy, abych si nepřinesla něco echtgold na botě.

Do doby, než mi málem na hlavě přistál motor od pračky.  Říkala jsem si,  lepší hovno na botě, než kovošrot na hlavě.


Bydleli jsme v dvanáctém patře.

Když dveře ledničky nešli přes námrazu dovřít, musela jsem jí odmrazit.

Tuhle činnost nesnáším, obzvlášť, když často najdete zapadlé kolečko salámu ve dvířkách lednice, dva roky otevřenou čalamádu či celer, který pamatuje JZD i bratry Veverkovi.

Měli jsme balkon.
Byl leden.
Poctivě jsem vše z mrazáku zabalila do novinového papíru naskládala do přepravky.
Odnesla ven na mráz.
Přepravka přetékala.
Při pokládání se svezla z vrcholku pyramidy na zem zmrzlá tlačenka.

Vyspádovaná podlaha balkonu dokonala dílo skázy,

Tlačenka nabrala směr exit.
Proklouzla pod zábradlím a cestou z 12-tého patra nabrala rychlost,
bydlet o patro výš - začala by hořet jak Apolo 13


Naklonila jsem se nesměle přes okraj balkonu.

Ve stejný moment se vzhůru podíval sedmdesátiletý důchodce venčící svého jezevčíka.  Na chodníku před ním byl z vesmíru viditelný kráter od zmrzlé tlačenky.

Zbaběle jsem se stáhla zpět.

„Dnešní vydání - Důchodce zabit tlačenkou do hlavy !!!“

Sebrala jsem zbytky odvahy a šla se dolů omluvit.

Důchodce tam nebyl. Tlačenka taky.

Přemýšlela jsem co je lepší, jestli místo hlavy tlačenka, nebo ten motor. …


Dřív jsem kouřila.

Na balkóně. Často jsem při tom i telefonovala.
Líná položit kafe na zem, jsem tiskla telefon mezi ramenem a uchem. V mobilu zarezonoval nepříjmený tón. Reflexivně jsem ucukla s uchem …

Vyspádovaná podlaha balkonu dodělala dílo skázy,


Telefon nabral směr exit.
Proklouzl pod zábradlím a cestou z 12-tého patra nabral rychlost,
bydlet o patro výš - začal by hořet jak Apolo 13


Naklonila jsem se nesměle přes okraj balkonu.

Ve stejný moment se vzhůru podíval sedmdesátiletý důchodce venčící svého jezevčíka.  Na chodníku před ním byl z vesmíru viditelný kráter od zmrzlé tlačenky - prohloubený od mobilního telefonu. 

Zbaběle jsem se stáhla zpět.

„Dnešní vydání - Důchodce s tlačenkou místo hlavy zabit telefonem !!!“

Sebrala jsem zbytky odvahy a šla si dolů pro telefon. Omlouvat se bylo už zbytečné.
Důchodce tam nebyl. Tlačenka taky. Zbytky telefonu taky ne.

Přemýšlela jsem co je lepší, jestli místo hlavy tlačenka, motor, nebo ten telefon. …

Vyšel mi telefon. Dneska už dělaj moc krásný…

A toto je má další rada otce Fura: "Na nikoho nekoukejte z patra!!!"