Milý deníčku, až se příště narodím, nechci být pes..

PS pro Srstku, Martu, Kačenku s mandragorama, Martinku 67 a další: tento příběh je smýšlený a veškerá podobnost s naším psem, nebo členy naší domácnosti, je čistě náhodná...

Chce se mi čůrat. Zkusím to rozchodit v ložnici okolo páničky postele. Dostávám polštářem a vracím se do pelechu.

Chce se mi čůrat. Jdu do  dětského pokoje, třeba mě vyvenčí děti. Škrábu na dveře. Dětí spí, ale panička vstala. Dostávám páskem od županu. Stejně se mi chce čůrat.

Čůrám. Dostal jsem rukou, že jsem si prý neřek.

Snídaně. Čekám co spadne ze stolu. Dětem se vylil jogurt. Panička přikazuje, abych ten bílej sajrajt slízal.
Děti mi schodili na zem šunkovej. Dostávám prkýnkem - panička řve, abych to nechal.

Panička bere klíče od auta a děti. Jede se na výlet.
ŠTĚKÁM, aby NA MĚ nezapomněli. Dostávám botou. Nastupujeme do auta. Menší dítě ŘVE - (nechápu proč ničím nedostalo). Cestou konečně usíná a mlčí. Zastavujem u pošty.
ŠTĚKÁM, aby SE NA MNE nezapomělo. Dítě se probudilo a připojuje se ke mně. Zřejmě, aby se na něj taky nezapomnělo.  
Nezapomněla. Otevírá dveře, dostávám klíčema od auta. Bere dítě. Na mě asi zapoměla a odchází.

Přemýšlím, jak asi chutná ta oranžová vesta schovaná ve dveřích . Nechutná nic moc. Pet lahev s coca colou je lepší. Panička se vrací. Dostávám novinama. Už ničemu nerozumím.

Po perném dnu ulehám s paničkou ona NA - já POD gauč.  Zvoní zvonek. Oba vyskakujem na nohy. Panička i na ty mé.  
ŘVU, řve. Předvídám její pohyb doprava, uskakuji doleva. Spletl jsem se. Uskakuje taky doleva.
ŘVU, ŘVE. Skáču dopředu. Rozhodla se pro stejný úhybný manévr. (Mohli by jsme zkusit synchronizované plavání - jak jsme sladěni. )
UŽ NEŘVU, necítím od pasu dolu nic. Je dobře, že nic necítím. Vzteky mě nakopla.

Zalízám pod jídelní stůl lízat si rány.
Větší dítě asi taky dostalo a leze pod stůl za mnou. Chce si mě nasadit na hlavu- vrčím. Dostávám koštětem, dítě rukou. Dítě brečí. Dostávám od dítěte panenkou , radši ani nezavrčim.


Jdeme ven. Nacházím chcíplýho krtka. Voní hezky. Snažím se ho dostat na záda a odnést domů. Dostávám vodítkem. Krtek je odstraněn klackem a letí do pole. Pamatuju si zhruba místo dopadu - zítra se pro něj vrátím.
Doma dostávám smradlavý granule. Krtek byl lepší. Tak snad zítra.

Zbitej jak pes, zalézám do svého pelechu.

Páníček přichází domu.
„Teda až se příště narodím, tak chci bejt náš pes, ten jenom chrápe.“

„tak pane bože, až se příště narodím já, tak tě snažně prosím ne už jako pes, nebo aspoň ne v tyhle rodině.“