Slovácko sa nesúdi...aj ja nebudem....

smrdět znamená nečekat !!!

Kamarád mezi řečí utrosil, že jeho příbuzní mají roztomiloučkou chaloupku ve Velké Rači na Slovensku. Náhodou tam mají zrekonstruované lyžařské středisko. Za mrzký peníz nám chaloupku půjčí. Není to žádný komfort. Však nevadí, nejsme žádné fajnovky.

Přijeli jsme za tmy. Zvláštní, že auta musíme nechat na parkovišti.

Jdeme 1km, nic není vidět.
Jdeme 2km, nic není vidět a kamarád hlásí, že už tam budem.
Jdeme 3km, nic není vidět a kamarád hlásí, že už tam budem, my hlásíme, že ho tam brzy pošlem.
Jdeme 4km a v dálce vidíme světýlko.
Bystří jistě pochopili, že na horách se chodí zásadně do kopce. S věcmi a jídlem na týden.

Bodrý stařeček nás přivítal.
„Je to tu také skromné.“
„Však nejsme žádné fajnovky.“

Přes nos mě praštil ostrý zápach.
„On tu s vámi bude bydlet František.“
Bože kdy se František naposledy myl?
František se v životě nemyl. František je prase. Skutečné prase.

Chlívek je v domě a přistavěn pouze jako dřevěný přístřešek sousedící s koupelnou. Mezi vanou  a Františkem jsou jen dřevěné latě. Doufám, že František není šmírák.
Jenže zápach je nadnárodní. Nezná hranice, ani bratry. Noc na krku, musíme prostě brát co je.

Malá rekapitulace příchozívší pohrom.
Prase v baráku.
Nejde elektrika.
Když nejde elektrika, jsou vám přímotopy k ničemu.
Když nejde elektrika, je tma.
Když nejde elektrika, nejde elektrický kotel na teplou vodu.
Když nejde elektrika, nejde čerpadlo ze studni.
Když nejde čerpadlo ze studni, není  voda.
Když není voda, je jedno, že nejde elektrický kotel na vodu.

Ještěže nasněžilo, ještě že měli kamna. Každý den sbíráme sníh. Nechame ho roztát na kamnech. Vodu rozdělíme na mycí a picí. Mycí nosíme do koupelny a za asistence Františkova oka v suku, se opláchnem.
Konkrétně první dva dny. Později zjišťujem, že díky Františkovi je to jedno.
V ložnici - mimo dosah kamen - spíme ve snowboarďácké výbavě. Kompletní. I s rukavicemi, šálou, a čepicí. Má to i své výhody. Stačí si jen ustlat a můžem vyrazit na svah.

Toi Toi u vleku jsou naší mekou. Nad umyvadlem provádíme ranní hygienu. S úlevou sedáme na výdobytek moderní civilizace. Splachující záchod. Naše parta zablokuje TOI TOI zhruba na 40 minut. Po dvou dnech jsme známé firmy.

Na lanovce nemáme problém s frontou. Davy se rozestoupí jak Rudé moře a my jak Mojžíš projdeme suchou nohou až k turniketům. Františkův odér nás provází jak pán bůh přes zástupy sjezduchtivých. Ani na sedačce nemáme problém. Sedačka pro 6 lidí - sedíme na ní dva.
Jen dvakrát si k nám někdo sedl. Paní s rýmou, ale i té to někdo vykecal. Podruhé snowborďák, které mu to prostě ujelo.

Nahoře zalituje. Lanovka se na půl hodiny zasekla. Po desetiminutách panáček přeměřuje hloubku pod náma – jestli to dá. Pohledem mu to rozmlouvám.

František měl dvě osobní mouchy. V prosinci to je rarita. Občas se na chvíly urvaly a letěly kousek s náma. Pak zjistily, jaká je venku kláda a pokorně se vrátili.

Poslední den jsme vzali všechny zbylé zásoby a naplnili Františkovi korýtko. Díky němu jsme nikdy nikde nečekali. Ani u lanovky, ani v restauraci, ani v turistickém centru.
A toto je má první rada otce Furata. Smrdět znamená nečekat !!

Ps: a toto už je má v pořadí třetí kabelka - nesmrdí - a vejde se do ní - dvě zavařovací sklenice, 6 plínek, oblečení pro dvě děti, nákup od řezníka, 6 rohliků, dvě pytíčka, bačkůrky, propiska, diař, dvoje klíče, peněženka mobil, hodinky, kudlička, sáčky, kosmetická taštička, chrastítko, dudlík, a to je myslím všechno....