neděle 20. května 2012

Romantika podle Rosamunde Pilcher

proč nemám ráda jablka a Bryana Adamse


Nejsem romanticky typ. Směju se v místech, kde nemám. Pláču, když se ostatní smějí. Smát se mi chce nejčastěji při formálních projevech a na pohřbech. Prostě v nejhloupější dobu. Míra formálnosti je přímo úměrná mému výbuchu smíchu.

Můj manžel mě tehdy ještě moc neznal. Chtěl mě překvapit. Povedlo se. Přišli jsme z kina.

„Počkej tady“

Nechal mě opuštěnou stát přede dveřmi na studené chodbě. Objevil se až za půl hodiny zato s vítězným pohledem.

„Tak pojď lásko“ řekl zastřeným hlasem
Ten pohled znám. Začala jsem se bát.

Dovedl mě do našeho 1 + nic. Uprostřed jediné prázdné místnosti byla plechová vana. Ta, ve které jsme se koupaly jako děti na zahradě. Vevnitř plaval nějaký humus. Pardon – okvětní plátky růží a … jablka ?? (Zrovna v televizi běžela reklama na Berenzen – Jablíčka a Jarňasovi to přišlo jako super nápad) Okolo zapálené svíčky.
Teď už jen nějakou příšernou romantickou hudbu a smíchy se neudržím
„Málem jsem zapomněl.“  přiskočí k magneťáku a pouští Bryana Adamse - All for Love.
„Svlíkni se. Udělám ti masáž.“ 

„Je to trošku studený“
„No nosil jsem vodu k kýblích, tak to asi vystydlo.“ a nalívá mi paňáka jablíček.

 Zmrzlá z čekání na chodbě si lehám do plechové vany plné studené vody a snažím se při tom vypadat spokojeně. Manžel si sedá za mou hlavu a masíruje mi krční páteř. Nalívám si dalšího paňáka. Jinak se v té vodě nedá vydržet.

Něco mě šimrá. Broučkové vyhnaní ze suchého domova růží  se snaží na mém těle najít ukryt. Doplavali až na mě. No to je hnus. Stále se držím.

Po 6-tém paňáku mi přijde, že ta voda zase tak ledová není. Lechtání broučků je taky docela příjemný. Masaž mě po půl hodině nebaví, ale manžela ano. Tiše trpím. Sleduju na stropě fleky od komárů a přemýšlím, že by jsme měli vymalovat. Pak zimou usnu. Probudí mě vlastní dušení. Zajela jsem pod vodu a natáhla trochu růžové vody. Plátek růže mi vlítl do nosní dirky. Manžel mi duchapřítmně dává herdu do rozmasýrované krční páteře.

Zmrzlá na kost, opilá a se zablokovaným krkem vylézám z vany. Na nohách cítím nacucaný mokrý koberec. No jo, už tenkrát tekla. Mám jediné přání – rychle do teplé postele.

Sfokli jsme svíčky a sfouknutých dvacet knotů udělalo své. V naší garzonce je rázem jako na diskotéce – mlha a nedýchatelno. Na studené chodbě polonahá manželovi vysvětluji, že opravdu nejsem romantický typ. Ani sousedka pod náma není.

„Asi vám prdla někde voda“ křičí na chodbě
 „ No jo, ale voní po růžích.“






Tenhle věneček voní po vanilce, je z ikea pout-puri za 38 kč. Má to být dárek k narozeninám pro mou nej kamarádku. Taky není romantický typ, ale pořád nemám šicí stroj… tak improvizuji. A razítko – to je teď moje obr radost. Můj nový podpis.

Žádné komentáře:

Okomentovat