pátek 6. června 2014

  Stařec a zuby

Když jsem byla malá, tak ještě zubní niť neexistovala. Nevím proč nás nenapadlo použít klasickou,, ale prostě mezizubní čištění jsme nepraktikovali. A tak vždy po návštěvě doktora mi přibyla nějaká ta plomba… Když už bylo více plomby než zubu, doktor se jal trhat. Oba sousedící zuby. -4.ku a 5.ku vpravo nahoře.

  Naučila jsem se smát na půl pusy. Vypadalo to, jako když mám ve třiceti po mrtvičce.


Našetřila jsem si 15 tisíc a přečetla pár článků o zubních implantátech.

Chtěla jsem toho nejlepšího – chtěla jsem ten nejhezčí úsměv po letech v křeči …

„Pan primář je tu nejváženější.“
„Tak toho beru !“

Mělo mi být divné, že jsem si mohla vybrat den i hodinu .

Nejváženější může znamenat:
  • nejdéle zaměstnán
  • nejlépe placen
  • nejčastěji screeningován


ALE NIKDY TO NEZNAMENÁ NEJLEPŠÍ zubář !


70 let je prostě už na zubaře hodně,  ruka už není tak jistá.
Porcelán jsem minimálně třikrát vdechla a opět mohutným vykašláním vrátila zpět do stařecké dlaně.
To samé se stalo doktorovi s jeho zuby ....

Má důvěra v doktory je ale neomezená. Doktor poručí, já - OVCE.
Chěla jsem o odstín světlejší porcelán,
„Mám v plánu si nechat zuby vybělit, aby byl úsměv dokonalý.“


Za týden jsem si jela pro svůj vytoužený holivůdský úsměv.

Doktor přiložil zrcadlo na pravou pohledovou stranu mé tváře.

S neskrývaným vzrušením jsem se usmála….

Nejprve jsem nechápala, co mě v zrcadle oslnilo,,, 

Byl to nosný kov, který vykukoval mezi mou dásní a porcelýnovými zuby…

To je skrytá kamera - proběhlo mi hlavou. Teď vyskočí Dejdar a s plácáním do stehen se bude radovat, jak mě napálily… zamávám do kamery a dají mi MOJE ZUBY...
Uběhlo 10 vteřin a Dejdar nikde… dám mu ještě několik vteřin …. STÁLE NIKDE !!!

„Tak co na to říkáte? „
Pan doktor si přebral můj vykulený výraz, jako projev spokojenosti

„To nemyslíte vážně?!“ To nemůžete myslet vážně „ loudím jemný úsměv“ kdyby mě zabírala ta kamera …

"To nejsou zuby , to jsou dva tik ťaky, nasazené do kovové vany „“

„co se Vám nelíbí?" S výrazem ukřivděného štěňátka.

Do prdele Dejdare ale už vylez, tady končí sranda.
"Co se mi … , pane doktore, to nejsou moje zuby, to jsou zuby destetiletého dítěte !!! „

„Já myslím, že je to dobrý.“
přizpůsobuji se věku a řeči pana doktora – musí pochopit, že tohle fakt není DOBRÝ.

„Pane doktore, tohle není dobrý, tohle je normální šlendriján!“

Otřesený doktor dopadá na otočné křeslo – takhle ho za jeho padesátiletou karieru nikdo neurazil !



V autě se mi zbortil svět.
Urazím zpětné zrcátko.
Přemýšlím nad chudáčkem 10tiletým dítětem,  které přijde po mě.

Přehrávám si immaginární scénku….

……………
doktor nasazuje Pepíčkovi mé dvě stoličky místo předních dvou vyražených zubů…

Maminka s pohledem padlé laně platí 15 tisíc.

Při odchodu hladí Pepička po hlavičce:

„ Ale máš to pěkný Pepíčku…“

"Já ale nemůfu fkoufnout…"

"Na to si zvykneš -to jsou nový zuby no …"

2 komentáře:

  1. Tak dlouho jsme čekali,ale vyplatilo se :-)
    Ale když jsem u popisování scénky osobně,tak je to ještě lepší :-)
    Už tisknu a zítra prodloužím život určitě několika dalším lidem :-)
    Pusu tetko Gabča a Alžbětka :-)

    OdpovědětVymazat
  2. jééé! :-D super! dva tikťaky :)))

    OdpovědětVymazat