Stařec a zuby
Když jsem byla malá, tak ještě
zubní niť neexistovala. Nevím proč nás nenapadlo použít
klasickou,, ale prostě mezizubní čištění jsme nepraktikovali. A
tak vždy po návštěvě doktora mi přibyla nějaká ta plomba…
Když už bylo více plomby než zubu, doktor se jal trhat. Oba
sousedící zuby. -4.ku a 5.ku vpravo nahoře.
Naučila jsem se smát na půl pusy.
Vypadalo to, jako když mám ve třiceti po mrtvičce.
Našetřila jsem si 15 tisíc a přečetla pár článků o zubních implantátech.
Chtěla jsem toho nejlepšího –
chtěla jsem ten nejhezčí úsměv po letech v křeči …
„Pan primář je tu nejváženější.“
„Tak toho beru !“
Mělo mi být divné, že jsem si mohla
vybrat den i hodinu .
- nejdéle zaměstnán
- nejlépe placen
- nejčastěji screeningován
ALE NIKDY TO NEZNAMENÁ NEJLEPŠÍ zubář !
70 let je prostě už na zubaře hodně, ruka už není tak jistá.
Porcelán jsem minimálně třikrát
vdechla a opět mohutným vykašláním vrátila zpět do stařecké
dlaně.
To samé se stalo doktorovi s jeho zuby ....
Má důvěra v doktory je ale
neomezená. Doktor poručí, já - OVCE.
Chěla jsem o odstín světlejší
porcelán,
„Mám v plánu si nechat zuby
vybělit, aby byl úsměv dokonalý.“
Za týden jsem si jela pro
svůj vytoužený holivůdský úsměv.
Doktor přiložil zrcadlo na pravou
pohledovou stranu mé tváře.
S neskrývaným vzrušením jsem
se usmála….
Nejprve jsem nechápala, co mě
v zrcadle oslnilo,,,
Byl to nosný kov, který vykukoval mezi
mou dásní a porcelýnovými zuby…
To je skrytá kamera - proběhlo mi
hlavou. Teď vyskočí Dejdar a s plácáním do stehen se bude
radovat, jak mě napálily… zamávám do kamery a dají mi MOJE
ZUBY...
Uběhlo 10 vteřin a Dejdar nikde…
dám mu ještě několik vteřin …. STÁLE NIKDE !!!
„Tak co na to říkáte? „
Pan doktor si přebral můj vykulený
výraz, jako projev spokojenosti
„To nemyslíte vážně?!“ To
nemůžete myslet vážně „ loudím jemný úsměv“ kdyby mě
zabírala ta kamera …
"To nejsou zuby , to jsou dva tik ťaky,
nasazené do kovové vany „“
„co se Vám nelíbí?" S výrazem
ukřivděného štěňátka.
Do prdele Dejdare ale už vylez, tady
končí sranda.
"Co se mi … , pane doktore, to nejsou
moje zuby, to jsou zuby destetiletého dítěte !!! „
„Já myslím, že je to dobrý.“
přizpůsobuji se věku a řeči pana
doktora – musí pochopit, že tohle fakt není DOBRÝ.
„Pane doktore, tohle není dobrý,
tohle je normální šlendriján!“
Otřesený doktor dopadá na otočné
křeslo – takhle ho za jeho padesátiletou karieru nikdo neurazil !
V autě se mi zbortil svět.
Urazím zpětné zrcátko.
Přemýšlím nad chudáčkem 10tiletým
dítětem, které přijde po mě.
Přehrávám si immaginární scénku….
……………
doktor nasazuje Pepíčkovi mé dvě
stoličky místo předních dvou vyražených zubů…
Maminka s pohledem padlé laně
platí 15 tisíc.
Při odchodu hladí Pepička po
hlavičce:
„ Ale máš to pěkný Pepíčku…“
"Já ale nemůfu fkoufnout…"
"Na to si zvykneš -to jsou nový zuby
no …"
