Už nejsem volnáááááááá, a ty nejsi sááááám…

a celou mě vážně máš a já h...o mám ...

Měla jsem jasnou představu o budoucnosti. Hlavně o svatbě.
Žádost o ruku, svatba, potom líbánky a pak už jen světlé zítřky.

Jarníček měl taky jasnou představu – jak mě požádá.

„Udělám nádhernou oslavu, nebudeš nic tušit, nikdo nebude nic tušit, a pak přede všemi vyskočím na stůl, vysadím tam i tebe a přede všemi tě požádám o ruku. Pak začnou šichni tleskat a jásat ty řekneš ano a ukrutně to oslavíme.“

Živila jsem tento obraz v sobě jako semínko, opečovávala, okopávala, zalévala – občas přihnojila romantickou hudbou.
Při pomyšlení jaké to bude krásné, jsem si vzdychla štěstím. Je to anděl. Sen každé dívky.

Vy víte nejsem romantický typ - tohle se mi zdálo tak akorát.

Kamarádku její dnes už bývalý milý odvezl za vlahé noci nad Litoměřice do sadu, otevřel šampaňské, rozložil deku, a vlhkým okem se zeptal.
„Vezmeš si mě LÁSKO ?“
Já bych se dávno kroutila v křeči smíchu z vážnosti té chvíle. Ona cudně kývla. Pomilovali se, aby zpečetili poezii toho okamžiku. No a dnes sepisují rozvodové papíry….

Já husa – jsem to samozřejmě řekla doma. Po zážitku s vanou si můj muž udělal jasnou představu a mojí žádost pojal opravdu netradičně.

Byl půl roku v zahraničí. Když se vrátil koupil nám zájezd - víkend na vánoční trhy ve Vídni.

Poznávací zájezd.
Ruce na bradavky, napravo Prater, nalevo národní muzeum, napravo Schónbrunn, nalevo Belveder, napravo národní galerie. Půl hodiny rozchod.

Mohli jsme bydlet klidně v karavanu – každý večer jsem padala hubou na znak a usnula v letu. Z hotelu si nic nepamatuju.

Vrátili jsme se z Vídně naprosto zničeni.

Druhý den jsem šli venčit našeho psa Béďu.
Vykonal svou potřebu. Vytáhnu z kapsi pytlik –šak nejsem negramot, že …

Narovnám se a vidím – vlahé oko, natažennou ruku, na ruce krabičku.

„Lásko vezmeš si mě.“
„ No to si děláš prdel.“
„Já vím, ale já to tahám už celý týden v kapse.“
„Panebože a proč zrovna teď.“
„Já se bojím, že ho ztratím.“
„Do prčic, vždyť mám hovno.“
„Pro peníze si tě neberu.“
„Myslím v ruce!“
„No vidiš, a stejně tě o ní žádám.“
„Víš co zavřu oči a budem dělat že se nic nestalo, že si nic neřek …. „
„Otevři ty voči, já už ti ho prostě dám.“
„Neotevřu.“
„Otevři.“
„Nebreč … „

Kde je ta oslava, kde je to kouzlo, zlatej sad při úplňku a šampaňský….
Chlapy toho naslibujou ….
Ono se to pak s váma už veze.
Po svatební hostině se polovina svatebčanů sebrala, a šla si zahrát volejbal.
O svatební noc jsme spali na palandě. (Bo manželské postele rozdělil muž mezi ostatní hosty a na nás zbyl pokoj pro školy v přírodě).

A toto je má druhá rada otce Furata – lepší hovno v hrsti, nežli holub z nosu na střeše.